„V Litoměřicích jsem neměl vůbec nic. Neměli jsme ani misku. Leželo se na prknech na slámě, jak kdo přišel, tak si lehl. Byla tam strašná špína, nevím, jak to ti lidé mohli vydržet.“
- Karel Sapík, Vzpomínka č. 442 -

Muzeum ghetta bylo otevřeno v roce 1991 v původní městské škole. Během 2. světové války zde byl umístěn domov pro židovské chlapce (10-15 let), dle tehdejšího značení L417. 

Stálé expozice:

• Pamětní síň dětí z terezínského ghetta - expozice v přízemí a v mezipatře jsou věnovány nejmladším obětem ghetta (jména dětí na stěnách síně, básně, dětské kresby)
• Terezín v 'konečném řešení židovské otázky' 1941 – 1945 - expozice v prvním patře muzea popisuje začátek perzekuce Židů v Protektorátu Čechy a Morava, zřízení ghetta a jeho život v něm až po transporty do vyhlazovacích a pracovních táborů.

Návstěvníkům dále nabízíme:

• model ghetta s elektronickým vyznačením tematických celků a historickými informacemi pro návštěvníky
• studovnu
• krátkodobé výstavy instalované ve výstavních prostorách předsálí kinosálu 
• kino, kde je promítán dokumentární film o historii terezínského ghetta - první projekce začíná v 9:00, další pak vždy po 30 minutách
• obchod s možností nákupu brožur, knih, CD, DVD a suvenýrů

Podrobnější informace k historii najdete v sekci "historický přehled".

Magdeburská kasárna sloužila v době 2. světové války jako sídlo tzv. židovské samosprávy.

Dnes se v této budově nachází rozsáhlé expozice, zabývající se kulturní činností obyvatel ghetta a které navazují na hlavní expozici v Muzeu ghetta.

Stálé expozice:

• Rekonstrukce vězeňské ubikace z doby ghetta - ukázka hromadného ubytování v typickém terezínském kasárenském objektu.
• Hudba v terezínském ghettu - přibližuje jak význam hudby pro život vězňů, tak i hlavní osobnosti hudebního dění v ghettu.
• Výtvarné umění v terezínském ghettu - zde lze najít jak díla nejznámějších osobností výtvarné tvorby v ghettu, tak i práce řady dalších méně známých autorů, které ve svém celku podávají nezastupitelné svědectví o životě, nadějích i úzkostech vězňů.
• Literární tvorba v terezínském ghettu - ukázky tvorby dospělých, dětí a mládeže
• Divadlo v terezínském ghettu - dobové plakáty k představením, replika kostýmů a divadla
• Pravda a lež. Filmování v terezínském ghettu - výstava věnovaná natáčení nacistických propagandistických filmů v terezínském ghettu, je umístěna v prostoru prvního dvora objektu.

Návstěvníkům dále nabízíme:

• možnost občerstvení (nápojové automaty)

Podrobnější informace k historii najdete v sekci "historický přehled".

Kolumbárium bylo zřízeno v původním opevnění k ukládání zpopelněných ostatků tícíců obětí ghetta a věznice v Malé pevnosti, po zahájení provozu krematoria za městem v říjnu 1942.

Stálé expozice:

• Pamětní síň - možnost umístění pamětní desky
• Replika ukládání uren

Obřadní místnosti a ústřední márnice byly zřízeny také v původním opevnění naproti kolumbáriu. Do zadní časti opevnění byli sváženi mrtví, kteří zde byli připravováni k poslednímu rozloučení. V přední části pak probíhaly hromadné smuteční obřady.

Další informace k historii najdete v sekci "historický přehled".

Stálé expozice:

• Ústřední márnice a pohřební obřady v ghettu - dokumentační dobové kresby a fotografie

Krematorium za hradbami Terezína vybudovali vězni ghetta na rozkaz táborové SS komandantury. Jeho provoz byl zahájen na přelomu září a října 1942. Do roku 1945 zde bylo zpopelněno na 30 000 obětí především ghetta, ale také věznice v Malé pevnosti a KT v Litoměřicích.

 Další informace k historii najdete v sekci "historický přehled".

 Stálé expozice:

• Úmrtnost a pohřbívání v terezínském ghettu - dobové dokumentační kresby a fotografie
• V objektu se nachází čtyři původní pece, místnost pro vykládání mrtvých z rakví, pitevna a přístavek, v němž se nacházelo zázemí pro stráž tvořenou českými četníky, která zde zajišťovala stálou službu a pro vězně pracující v krematoriu.

Modlitebna sloužila v době existence terezínského ghetta k bohoslužbám. Svou výzdobou – odborně provedenými nástěnnými malbami a texty byla unikátní mezi všemi obdobnými prostorami, které byly v bývalém ghettu jako modlitebny využívány. V modlitebně je dosud částečně zachována původní výzdoba.

Replika "mansardy" vězňů terezínského ghetta je ukázkou jednoho z tzv. kumbálků, což byly malé prostory na půdách obytných i hospodářských objektů v Terezíně, které byly přeměňovány na nouzové ubytování minimálních rozměrů, poskytující malému počtu vězněných alespoň trochu soukromí. V daném případě šlo nepochybně o příbytek řemeslníků, kteří byli v uvedeném objektu soustředěni a pracovali v nedalekých ústředních dílnách ghetta. Nouzový obytný prostor nad modlitebnou naštěstí nebyl později přestavován a tak bylo možno jej zrekonstruovat do podoby přibližně té, jakou měl v době ghetta. Návštěvníkům je tím umožněno získat představu o dalším možném způsobu ubytování v přelidněném ghettu.

Další informace k historii najdete v sekci "historický přehled".

Transporty - expozice je trvale uzavřena

Expozice je trvale uzavřena. Vstup je možný pouze s průvodcem PT po předchozím objednání na manager@pamatnik-terezin.cz. Expozici je také možné navštívit v naší virtuální prohlídce - sekce Pro návštěvníky → Virtuální prohlídka → na mapě klikněte na č. 5 Vážní domek)

Terezínské transporty představují návštěvníkům komplexní informace o problematice transportů. Expozice přibližuje mechanismus transportů Židů z území bývalého Protektorátu Čechy a Morava a později i z dalších území ovládaných nacistickým Německem do Terezína, a dále mechanismus vypravování transportů z  ghetta do vyhlazovacích, koncentračních a pracovních táborů, především do tábora Auschwitz-Birkenau.

Zachycena je rovněž tragická historie tzv. evakuačních transportů přijíždějících do Terezína v samotném závěru války z koncentračních táborů vyklízených před postupující frontou a poté poválečná repatriace osvobozených terezínských vězňů.

Stálé expozice:

• Stálá expozice věnovaná deportacím Židů do Terezína a deportacím z terezínského ghetta do míst vyhlazování a otrocké práce

Krematorium není součástí běžné prohlídkové trasy a nachází se v Litoměřicích - 7 km od objektů Památníku Terezín. Jeho prohlídka je možná pouze na základě předchozího písemného objednání: manager@pamatnik-terezin.cz, v doprovodu průvodce Památníku Terezín.

Do krematoria se lze podívat kdykoliv, virtuálně. 

Stálou expozici o koncentračním táboře a o podzemních továrnách Richard I a II lze navštívit v Malé pevnosti (III. dvůr)

Výstavba nacistických podzemních továren 

V posledních válečných letech, kdy byl německý průmysl stále více ohrožován leteckými útoky spojenců, rozhodli nacisté o decentralizaci a přemístění části zbrojní výroby do podzemní. U Litoměřic měl být pro válečnou výrobu využit vápencový důl pod planinou Bídnice.

Na jaře 1944 se začaly budovat podzemní továrny pro koncerny Auto-Union a Osram. Projekt dostal krycí označení Richard I (továrna Elsabe) a Richard II (továrna Kalkspat). Výrobu se podařilo zahájit jen v továrně Elsabe. Jednalo se o výrobu součástek k motoru HL 230 Maybach, který byl během 2. světové války používán v německých těžkých tancích (Panther, Tiger aj.).

Koncentrační tábor

Nedaleko od budovaných továren zřídili nacisté koncentrační tábor, který byl pobočkou kmenového tábora ve Flossenbürgu. Táborem, označovaným jako SS-Kommando B5, prošlo v letech 1944-1945 na 18 400 vězňů. Jednalo se především o občany Polska, Sovětského svazu, Jugoslávie, Československa, Francie, Belgie, Itálie, Německa, Maďarska, Nizozemska a Řecka. Početnou skupinu vězňů tvořilo na čtyři tisíce Židů z různých evropských států. Za pouhý rok zemřel každý čtvrtý vězeň v důsledku otrocké práce a krutých životních podmínek. Také v Litoměřicích byl uskutečňován program likvidace vězňů prací nazvaný „Vernichtung durch Arbeit“ (ničení prací).

Táborové krematorium

V bývalé cihelně se nacházelo táborové krematorium, které bylo vybudováno v letech 1944-1945 německou firmou Architekt Neumann. V objektu o rozměrech 20 x 8 metrů byly instalovány dvě pece, v nichž mohlo být najednou spalováno šest těl. Zprovozněno bylo počátkem dubna 1945 a celkem v něm bylo zpopelněno na čtyři sta obětí litoměřického tábora a také 52 osob zastřelených 2. května 1945 při poslední popravě v policejní věznici v Terezíně. Pece krematoria se vytápěly koksem, který byl přivážen ve vagonech po vlečce vedoucí ke staveništi podzemních továren. Jako topič byl do krematoria přidělen z příkazu pracovního úřadu civilní zaměstnanec. Obsluhu dále tvořilo šest vězňů.

Posláním české expozice v Osvětimi je ukázat mechanismus deportací z bývalého Protektorátu Čechy a Morava do Osvětimi na pozadí tehdejší situace v zemi, především pak v kontextu okupační politiky nacistického Německa.

Expozice je umístěna v budově tzv. bloku 16, přičemž vlastní historicko-dokumentární expozice je situována v 1. patře, zatímco část přízemí byla upravena s využitím některých architektonicko-výtvarných prvků jako je plasticky ztvárněná čelní stěna a další jednotlivé plastiky. Tento prostor bude využíván pro pořádání vzpomínkových aktů. Jeho dominantním prvkem je seznam transportů, které vězně z českých zemí přivážely do Osvětimi. Seznam je umístěn na celé ploše stěny vpravo od vstupu do přízemní části expozice. Dalším výstavním prvkem je velká mapa na levé straně stěny u vstupu do přízemního prostoru, na níž jsou vyznačeny hlavní koncentrační a vyhlazovací tábory, do nichž byli deportováni vězni z českých zemí. Úvodní texty o expozici se nacházejí na protější stěně mezi okny. U schodiště je vytvořen pietní prostor pro kladení květin.

Úvodní část historicko-dokumentární expozice v prvním patře ve stručné zkratce připomíná skutečnost, že rozbití Československa bylo jedním za základních předpokladů pro realizaci Hitlerových plánů na ovládnutí Evropy Dále charakterizuje Protektorát Čechy a Morava, který měl navenek vyvolávat zdání autonomie, ve skutečnosti se však veškerá moc soustředila v rukou okupantů, kteří vytvořili vlastní systém politických, správních, soudních a policejních orgánů a institucí. Navazující část je věnována charakteristice represivního systému, budovaného od prvních dnů okupace. Jeho hlavní složku představovalo gestapo se sítí venkovských služeben a řídícími úřadovnami v Praze a Brně.

Další část zachycuje akty odporu proti okupaci a hlavní směry organizovaného odbojového hnutí, které se v případě demokratických organizací orientovalo na československou exilovou vládu v Londýně, zatímco komunisté se nadále podřizovali pokynům zahraničního vedení Komunistické strany Československa v Moskvě.

Hlavní vlny represivních opatření okupační moci, jejichž základní metodu představovalo masové zatýkání, jsou obsahem další části. Poté jsou přiblíženy deportace do koncentračních táborů jako jedna z hlavních metod potlačování odporu v protektorátu.

Další část expozice uvádí tábory, do nichž byli vězni z českých zemí deportováni a mezi něž se od poloviny roku 1941 zařadil i tábor v Osvětimi. Na dvou polokruhových plochách situovaných v prvé polovině tohoto výstavního prostoru, jsou představeny hlavní skupiny politických vězňů, deportovaných z českých zemí do Osvětimi. Většina z nich je charakterizována v úvodních textech a poté přiblížena medailony některých z vězňů, které obsahují jejich základní biografická data a důvody vedoucí k jejich zatčení. Dva samostatné výstavní panely byly vyhrazeny pro dokumentování cesty jednoho z vězňů – Vladimíra Zedníka – od jeho zatčení až po smrt v Osvětimi a vyřízení formalit týkajících se předání jeho osobních věcí pozůstalé manželce. Navazující část se pak zabývá úmrtností vězňů a způsoby komunikace táborového velení s pozůstalými, přesuny vězňů z Osvětimi do jiných koncentračních táborů a řídkými případy propouštění vězňů.

Značné místo je v expozici věnováno deportacím židovských vězňů z českých zemí do Osvětimi i tomu, co těmto deportacím předcházelo. Je to dáno především tím, že Židé tvořili zdaleka největší skupinu ze všech vězňů. První část věnovaná této problematice přibližuje přípravy a průběh „konečného řešení židovské otázky“ na území protektorátu. Zdůrazněna je úloha Reinharda Heydricha, který po nástupu do funkce zastupujícího říšského protektora na podzim 1941 urychlil tempo příprav na „očištění“ protektorátu od Židů a rozhodl o zřízení ghetta – sběrného a průchozího tábora pro židovské vězně – v Terezíně. Celkem tři tématické celky expozice jsou věnovány deportacím z terezínského ghetta do Osvětimi od října 1942 do října 1944. Uvedené celky jsou doplněny medailóny některých židovských vězňů z českých zemí v Osvětimi.

Z terezínského ghetta bylo do Osvětimi deportováno také 4518 dětí ve věku do patnácti let, z nichž se konce války dožilo jen 245. U většiny z nich známe jenom jejich jména, data narození a smrti. Po některých však zůstaly jejich fotografie a také kresby, vesměs zachycující krásnou dobu života na svobodě a pohádek. Výběr z těchto fotografií a kreseb nejmladších obětí tvoří další, navazující část expozice.

Na dvou polokruhových plochách situovaných uprostřed druhé poloviny tohoto výstavního prostoru jsou umístěny dvě vzájemně se prolínající tématické části, přibližující každodenní život vězňů z českých zemí v Osvětimi. Jednu představuje výběr z unikátního souboru kreseb bývalého vězně terezínského ghetta Alfreda Kantora, který své zážitky z Osvětimi zachytil na jednoduchých kresbách mimořádné dokumentární hodnoty. Druhou tvoří výňatky ze vzpomínek vězňů z českých zemí.

Protože řada vězňů byla vybrána k pracovnímu nasazení a měla pomáhat nahradit nedostatek pracovních sil v německém válečném hospodářství, je další část expozice věnována této tématice.

Osvětim byla rovněž místem, kde byla vyvražděna většina původní romské populace českých zemí. Proto jsou následující části expozice věnovány perzekuci a genocidě Romů. První z nich se zabývá perzekucí Romů v českých zemích před zahájením deportací do Osvětimi. V následujícím výkladu jsou dokumentovány nejprve hlavní vlny deportací Romů do táborů Osvětim I a Osvětim II a poté osud Romů z českých zemí v tzv. cikánském táboře v Osvětimi II.

Součástí tohoto bloku tématických částí expozice jsou medailóny několika romských vězňů z Osvětimi.

Předposlední tématická část expozice je věnována útěkům, které byly projevem odporu vězňů a zároveň – s výjimkou nepočetných případů propuštění – jedinou možností jak se zachránit před neustálou hrozbou smrti.

Tématické celky věnované evakuačním transportům a pochodům smrti, které přivedly osvětimské vězně na území českých zemí, připomínají jejich nesmírné útrapy a smrt mnoha z nich v posledních dnech války. Velký snímek bojovníků pražského povstání proti okupantům v květnu 1945, nad jejichž hlavami je na transparentu napsáno i jméno Osvětimi, celou expozici symbolicky uzavírá.

Dominantní prvek nejen závěrečných tématických částí, ale i celé expozice představuje příčná stěna, jež je pokryta více než dvěma tisíci vězeňských fotografií osob, deportovaných do Osvětimi z českých zemí.

Scénář expozice připravil Památník Terezín, přičemž autorský kolektiv byl z poloviny tvořen bývalými osvětimskými vězni. Realizací expozice byl pověřen vítěz veřejné soutěže na její výtvarně prostorové řešení – pražský atelier Area Faber. Toto řešení, vyhýbající se násilné inscenaci a akcentující pietnost a nadčasovost, se setkalo s velmi dobrým přijetím nejen u oficiálních hostů během vernisáže, ale i odborníků z hostitelského muzea v Osvětimi a dalších zemí, jakož i většiny řadových návštěvníků.

Samotná vernisáž se v Osvětimi uskutečnila 8. května 2002 ve 13 hodin. Současně při ní byly otevřeny jak česká, tak slovenská expozice. Českou oficiální delegaci vedl předseda vlády Miloš Zeman, slovenskou místopředseda vlády Pál Csáky a delegaci hostitelské země státní tajemník Tadeusz Iwiński. Ve svých projevech všichni jmenovaní zdůraznili jak význam poučení z minulosti pro výchovu k demokracii v současnosti, tak nebezpečí, které je spojeno se současným vzedmutím vlny netolerance, násilí a nenávisti vůči cizincům v Evropě. Jménem bývalých osvětimských vězňů vystoupili Robert Bartek a Hilda Hrabovecká. Oba jmenovaní vyslovili přesvědčení, že nově otevírané výstavy pomohou důstojným způsobem uctít a uchovat památku obětí Osvětimi z českých zemí a ze Slovenska.

Aktuální informace na webu muzea: http://auschwitz.org/ 

V bývalém trestním bloku (Zellenbau) koncentračního tábora Ravensbrück můžeme shlédnout expozice řady evropských států. Po rozdělení Československa byly dosud společné výstavní prostory přiděleny České republice. Český stát pověřil Památník Terezín vytvořením nové expozice. Vzhledem k omezenému výstavnímu prostoru, který tvoří dvě spojené bývalé trestní cely, expozice jen ve zkratce pojednává o systému nacistické perzekuce v českých zemích a o českých vězeňkyních v koncentračním táboře Ravensbrück. Zabývá se nejenom jejich počty, ale i jejich osudy. Nedostatek výstavního prostoru je řešen dvěma alby, první obsahuje medailonky osmdesáti českých vězeňkyň a druhé zachycuje zničení obce Lidice nacisty a věnuje se osudu lidických žen, deportovaných do tohoto tábora.

Z důvodu rekonstrukce bude objekt trestního bloku do odvolání uzavřen, a to včetně národní expozice ČR.